Kázání

4.11.2012 – Ř 1:16

Už je to hodně dávno, Pane náš, co nad touto krajinou poprvé zaznělo tvé volání touhy, touhy po naší blízkosti, volání: Adame, člověče, kde jsi? A kolikrát od té doby z naši strany zaznívaly rozpaky, obavy se Ti přiblížit, kolikrát jsme se před tebou skrývali, utíkali před tebou – z obavy, že budeme přistiženi při nějaké nepravosti, při lži, nepoctivosti… Kolikrát jsme raději mlčeli, abychom ti nemuseli nijak odpovídat, nebo se ti dokonce zodpovídat. A to naše mlčení je někdy tak vytrvalé, že jsme se mnohdy docela ztratili. Že jsme pak sami mnohokrát volali – spolu s Ježíšem – Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? A přitom často ani netušíme, jak blízko jsi nám – v našich touhách, úzkostech, v našem tápání, starostech. Dej, ať tvou blízkost nepřehlížíme, ať na tvé volání, třebas i s rozpaky, ať se ti vydáme, třebas s pochybnostmi … (Pokračování textu…)

22.1.2012 – J 4:46-53

Bratři a sestry, začnu dnes trochu netradičně. Jednak tím, že bych vás rád pozval na divadelní hru, a jednak tím, že je to pozvání poněkud zpozdilé. Ta hra byla předvedena již minulý čtvrtek – a to na prknech sborového sálu ve Vrchlabí. Jmenovala se Oskar a růžová paní, podle stejnojmenného, dnes již světového bestselleru Erica Emmanuele Schmitta. Ten se ve své novele pokusil postihnout základní rysy křesťanské víry. A zvolil si k tomu příznačný příběh. Vypráví o chlapci, který umírá na leukémii, kterého na této těžké cestě doprovází dobrovolnice/ošetřovatelka babi Růženka. A dodejme hned na začátku, že tento literární pokus je nesmírně svěží, civilní, a přitom velmi hluboký a poctivý. (Pokračování textu…)