Haleluja. Chvalte, Hospodinovi služebníci, chvalte jméno Hospodina! Jméno Hospodinovo buď požehnáno nyní i navěky. Od východu slunce až na západ chváleno buď jméno Hospodina. Hospodin je vyvýšen nad všemi národy, nad nebesa strmí jeho sláva. Kdo je jako Hospodin, náš Bůh, jenž tak vysoko trůní? Sestupuje níže, aby viděl na nebesa a na zemi. Nuzného pozvedá z prachu, z kalu vytahuje ubožáka a pak ho posadí vedle knížat, vedle knížat svého lidu. Neplodnou usazuje v domě jako šťastnou matku synů. Haleluja. (Ž 113)
Hospodine, Pane náš, stále znovu k nám doléhá hlas tvých věrných – blízkých i vzdálených, hlas plný chval a díků, hlas prosycený důvěrou, že ty ses nevzdálil svému stvoření, že se skláníš i k těm nejmenším a nejnuznějším a provázíš každého z nás svým požehnáním. Přesto se nelze ubránit dojmu, že se života běh nějak vymknul, vykolejil, že ztratil dobrý směr a vzdálil se svému určení. A nejen svět, ale i tvůj lid jakoby tápal. Jakoby se ztrácel jiskru, jasné vědomí svého jedinečného a nezastupitelného poslání. Prosíme, Pane, naplň tento čas i prostor svým Duchem, proměňuj ty sám naše srdce, ať se tvá sláva i velikost prokazuje i v tomto našem malém společenství. Amen
Hospodin promluvil k Mojžíšovi na hoře Sínaji: „Mluv k Izraelcům a řekni jim: Až přijdete do země, kterou vám dávám, bude země slavit odpočinutí, odpočinutí Hospodinovo. Šest let budeš osívat své pole, šest let budeš prořezávat svou vinici a shromažďovat z ní úrodu, ale sedmého roku bude mít země rok odpočinutí, slavnost odpočinutí, odpočinutí Hospodinovo. Nebudeš osívat své pole ani prořezávat svou vinici. Co po tvé žni samo vyroste, nebudeš sklízet, a hrozny z vinice, kterou jsi neobdělal, nebudeš sbírat. Země bude mít rok odpočinutí. Co země v odpočinutí sama zplodí, bude vaší potravou, pro tebe, tvého otroka i otrokyni, tvého nádeníka i přistěhovalce, kteří u tebe pobývají jako hosté. tvůj dobytek a zvěř, která je v tvé zemi, bude mít všechnu její úrodu za potravu. Odpočítáš si pak sedm roků odpočinutí, sedmkrát sedm let, a vyjde ti období sedmi roků odpočinutí: čtyřicet devět let. Desátého dne sedmého měsíce dáš ryčně troubit na polnici; v den smíření budete troubit na polnici v celé vaší zemi. Padesátý rok posvětíte a vyhlásíte v zemi svobodu všem jejím obyvatelům. Bude to pro vás léto milostivé, kdy se každý vrátíte ke svému vlastnictví a všichni se vrátí ke své čeledi. Padesátý rok vám bude létem milostivým. Nebudete v něm sít ani sklízet, co samo vyroste, ani sbírat hrozny z neobdělaných vinic . Je to léto milostivé. Budete je mít za svaté. Smíte jíst z pole, co urodí. V tomto milostivém létě se každý vrátí ke svému vlastnictví. Když budete prodávat něco svému bližnímu nebo něco od něho budeš kupovat, nepoškozujte jeden druhého. 5Podle počtu let po létě milostivém budeš kupovat od svého bližního, podle počtu let, v nichž budeš brát užitek, bude prodávat tobě. Čím více let zbývá, tím vyšší bude kupní cena, a čím méně let zbývá, tím nižší bude kupní cena; bude ti prodávat podle počtu let, v nichž budeš brát užitek. Nikdo nepoškodíte svého bližního, ale budeš se bát svého Boha. Já jsem Hospodin, váš Bůh. (Lv 25:1-17)
Svým učedníkům řekl: „Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že špatně hospodaří s jeho majetkem. Zavolal ho a řekl mu: ‚Čeho ses to dopustil? Slož účty ze svého správcovství, protože dále nemůžeš být správcem.‘ Správce si řekl: ‚Co budu dělat, když mne můj pán zbavuje správcovství? Na práci nejsem, žebrat se stydím. Vím, co udělám, aby mne někde přijali do domu, až budu zbaven správcovství!‘ Zavolal si dlužníky svého pána jednoho po druhém a řekl prvnímu: ‚Kolik jsi dlužen mému pánovi?‘ On řekl: ‚Sto věder oleje.‘ Řekl mu: ‚Tu je tvůj úpis; rychle sedni a napiš nový na padesát.‘ Pak řekl druhému: ‚A kolik jsi dlužen ty?‘ Odpověděl: ‚Sto měr obilí.‘ Řekl mu: ‚Tu je tvůj úpis; napiš osmdesát.‘ Pán pochválil toho nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Vždyť synové tohoto světa jsou vůči sobě navzájem prozíravější než synové světla. (Lk 16:1-8)
Milí přátelé, jestli jsou Ježíšova podobenství něčím jiskřivá, jestli jsou někdy i provokativní, třeba jemně, nebo nenápadně, pak toto dnešní je vysloveně šokující. Že se Ježíš pokusí přiblížit ty největší životní hodnoty pomocí jevů z oblasti ekonomiky, to není zdaleka poprvé. Ale jestli použije pochybné praktiky podvodníků, tunelářů, podivných hochštaplerů a ještě je vyzdvihne jako jakýsi model pro život víry, to je opravdu příliš!
Jen si to vezměte. Když byste si mohli vybrat, k jaké z těch tří postavě či roli v tomto příběhu byste byli ochotní se nechat připodobnit? S kterou postavou, s kterým charakterem byste se cítili nějakou spřízněnost? Co například ti dlužníci. To je životní poloha, která je nám stále důvěrně blízká. Těch, kteří jsou zatíženi břemenem dluhu je i dnes stále víc než dost. Tak moc dobře víme, že život s dluhem není vůbec nic příjemného. Žít nestále s vědomím, že si nelze dovolit přijít o práci, být dlouhodobě nemocný, přijít z jakéhokoli důvodu byť jen o část příjmu… Život s dluhem, znamená žít ve stálé nejistotě, kterou si nemusíme nijak zvlášť připouštět, a přece tak nějak odčerpává síly, někdy i radost ze života. Jaká to tedy musela být úleva, když se dlužníci najednou dozví, že část dluhu jim bude umazána. A nejspíš se vůbec nejednalo o malé částky. Padesát věder oleje prý mohl být až celoroční výdělek! A to není rozhodně málo. Při vší tíživosti života v dluhu by se tedy tito dlužníci mohli považovat za šťastlivce.
Ve zcela jiné situaci je onen bohatý člověk. Nejen že netrpěl žádnými dluhy, ale měl toho tolik, že si mohl, nebo možná i musel pro správu svého majetku najímat správce, hospodáře… Tedy člověka, který o všechno jeho jmění pečoval. Takový život by si možná leckdo přál. Žít si v klidu, zajištěn, bez velké námahy… Zároveň je to ale docela rozporuplná postava. Když se doslechne, že hospodář zřejmě nakládá svévolně s jeho majetkem, dá mu nekompromisně padáka. (A vůbec ne zlatého.) To by snad bylo i v pořádku. Kdyby ale bylo jasné, co udělal. Jenže po tom nikdo nepátrá. Mohla to být pomluva závistivců. Mohla to být součást nekalého konkurenčního boje. Mohla to být úmyslná snaha poškodit, nejen hospodáře, ale i samotného boháče… Nic takového si tu ale neověřuje. Majitel nezměrného bohatství nepátrá, nešetří, je-li to pravda a rozhodne se správce bez okolků vyhodit. Co je ale ještě podivnější, že nakonec svého hospodáře pochválí. Přestože na podivné transakci snížení dluhů musel prodělat. Tedy sice boháč, zámožný člověk, ale tak trochu nevyzpytatelný podivín.
A pak je tu ten poslední. Hospodář – podezřelý z nekalých praktik, podezřelý z nehospodárného nakládání s cizím majetkem. Pravda, žádné machinace mu nikdo neprokázal. Ale i kdyby měl do té doby čistý štít, tak způsob, jak se pokouší z prekérní situace vyváznout, jakoby jen stvrdil předchozí podezření. Když pochopí, že jeho existence je v ohrožení, nechá zfalšovat dlužní úpisy. Podle hesla, z cizího krev neteče, hrábne do cizího a vykutá takový malý tunel. Možná ani ne ve zlém úmyslu poškodit svého zaměstnavatele, možná s poněkud prapodivnou vizí, že si alespoň nějak vylepší renomé defraudanta, možná v naději, že si k sobě nakloní ty, kteří by mu mohli být v další budoucnosti nějak užiteční. Jedno je ale jisté, vytlouká klín klínem. Podezření z nepravosti řeší jinou nepravostí.
Kdyby tedy bylo možné si vybrat, která z těch postav by vám byla nejbližší? S kterou by byste byli ochotni alespoň částečně se ztotožnit? Byli by to ti zadlužení, ale přece jen (dílem) odbřemenění dlužníci? Nebo ten zámožný a poněkud svérázný boháč? Nebo by to snad byl ten pomlouvaný, a následnými machinacemi usvědčený, a přesto pochválený hospodář? Nesnadná volba. Zvlášť když víme, že právě ten třetí je Ježíšem vyzdvižen – jako vzor, jako model pro ty, pro které mají duchovní hodnoty nějakou váhu. Není to divné? Vždyť co je na jeho jednání tak příkladného? Čím bychom se z jeho jednání měli nechat inspirovat? Čím je jeho jednání prozíravé? Tím, že se snaží si na svou stranu naklonit alespoň ty nešťastné dlužníky? Samo o sobě, proč ne. Ale na cizí účet? Jenom aby jeho pád nebyl tak tvrdý? Aby se nedostal do úplné sociální izolace? Takový člověk by se měl stát spíš odstrašujícím příkladem a ne vzorem… Jediný, kdo tu jedná příkladně je onen majitel, když v zájmu zachování dobrého jména firmy, aby předešel všem spekulacím a pochybnostem odstaví za vše odpovědného pracovníka. Tak by se to mělo dít všude tam, kde je důležité držet vysoký standard důvěryhodnosti. Všude tam, kde je důležité udržet vysoké renomé firmy, instituce, organizace. Každé podezření, byť neověřené snižuje důvěryhodnost nejen jednotlivce, ale celého systému – jak v politice, tak i v obchodu. Jsou funkce, které jsou neslučitelné s jakýmkoli stínem podezření. Jinak hrozí, že celý systém upadne v podezření, že je jen špínou, stokou, do široka otevřeným prostorem pro ty, kteří za pořádnou práci vzít neumí a jít na žebrotu je pro ně zahanbující. Je-li ohrožena důvěryhodnost, byť jen pro podezření jednoho jedinému člověka, pak si to žádá rázné a rozhodné řešení! Reakce bohatého člověka by tedy mohla být příkladná a inspirující. Jak je ale možné, že se právě hospodáři nakonec dostane pochvaly? Když ne o své vlastní újmě, ale na cizí účet dlužníkům sníží pohledávky? V čem je jeho jednání příkladné?
Odpoutáme-li se alespoň na chvíli od toho, že ten hospodář bere z cizího, ukáže se nám, co na celé scéně hraje klíčovou roli. Jsou to dluhy. O tom asi málokdo pochybuje – každé dluhy je dobré a nutné vyrovnávat. Kam by svět dospěl, kdyby se dluhy nesplácely. Nejen spravedlnost by dostávala na frak. I chuť do života by se vytratila. Každému společenství, které nepečuje o vyrovnávání dluhů, hrozí pád do bezútěšnosti, do pocitů marnosti a zbytečnosti veškerého snažení. Potíž je ale v tom, že řadu dluhů, ne-li většinu, nelze nikdy splatit. Jak finančních, tak životních. Buď proto, že narostly do neúměrných rozměrů. Nebo protože jsou nenahraditelné. Je však přece jen způsob, jak mohou být srovnány – odpuštěním. To se snadno řekne. Odpustit nebývá vůbec snadné. Třeba protože jsme už na odpuštění jiných dluhů vydali příliš mnoho. Nebo protože na odpuštění většího dluhu prostě nemáme – prostředky, sílu, svobodu. Tak se nejednou se ukáže, že nemáme z čeho brát. Je to nad naše síly, nad naše schopnosti. Dokonce ani naše víra jakoby na to nějak nestačila.
Pokud na to ale sami nemáme, pak už zbývá jediné. Vzít z cizího. Jako vzal onen hospodář z majetku svého zámožného chlebodárce. A to se nám tu Ježíš snaží nabídnout. Pokud jde o urovnání pohledávek, můžeme brát z cizího. Možná i musíme. Protože sami nemáme dostatek kapitálu, ani odvahy, ani velkorysosti, abychom staré dluhy srovnali. Je tu ale někdo, jako je ten boháč v podobenství, který má všeho opravdu tak hojně, v takovém množství, že můžeme pro srovnání dluhů sáhnout do jeho nepřeberných pokladnic. Jeho poklady jsou tak ohromné, že stačí i na ty největší dluhy, jaké si lze vůbec představit. I kdyby narostly do neúměrných rozměrů. Vhledem k tíživosti všech dluhů, malých i velkých, by tedy byla opravdu škoda, kdybychom tohoto bohatství nevyužili. Amen
Prosíme, Bože, otevírej nám oči pro nezměrné bohatství tvého království. Otevírej naše srdce, ať se i nás dotkne sláva a velikost tvého panování. Ať se před námi otevře bohatá studnice tvého milosrdenství a slitování. Dávej i nám, Pane, sílu a odvahu ke smíření. Ať se tvá životodárná moc šíří všude tam, kde vládne beznaděj, zoufalství a zklamání. Pro bohatství tvého slitování prosíme za všechny, kteří propadají strachu z budoucnosti – že nebudou mít práci, že nebudou mít co jíst, že podlehnou nemoci těla, že se stanou obětí nenávisti, xenofobie, pomstychtivosti… S důvěrou, že bereš vážně každé naše volání, s důvěrou v tvé slitování se přimlouváme za tento svět, za naše blízké, za všechna společenství tvého lidu a slovy modlitby tvého syna k tobě společně voláme, Otče náš…. Amen
Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti. A ve vašem srdci ať vládne pokoj Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni. (Kol 3:13-15)