„Bratři a sestry moje, když se scházíte k jídlu,
čekejte jedni na druhé.“ (1. Kor 11,33)
Sborový dopis III. – Velikonoční neděle a večeře Páně?
Milé sestry, milí bratři,
není to pro nás již tak zcela nová situace, ale o Velikonocích se takto „virtuálně“ scházíme poprvé. Prostřednictvím internetu, nebo tištěných bohoslužeb. A podobně jako poslední neděle, i tentokrát připravujeme bohoslužby společně s kolegy Jakubem Hálou a Michaelem Pfannem. Již jsme to předesílali před časem, že bychom rádi budoucnu využili blízkost našich sborů a vzájemně spolupracovali na vinici Páně. Takto jsme si to nikdo nepředstavovali, ale jsem rád, že si můžeme být v této složité a náročné situaci i tímto způsobem navzájem oporou.
Bohoslužby na tuto neděli hodu Božího velikonočního tentokrát připravil Michael Pfann. Přemýšleli jsme také o tom, jak to udělat, abychom se nemuseli úplně vzdát té vzácné a jedinečné příležitosti účasti večeře Páně. Na dálku, pouze prostřednictvím obrazu, to není možné. Vytratil by se z toho tak důležitý prvek osobního setkání, kdy si také vycházíme vstříc, tváří v tvář, abychom vyznali své viny jeden před druhým a otevírali k sobě cestu ke smíření.
Z podnětu Michaela Pfanna se ukázalo, že je ještě jedna možnost. Večeře Páně navazuje, kromě poslední Ježíšovy večeře s učedníky také na tak zvané agapy rané církve – na hody lásky. Agapé znamená řecky láska. Tyto hostiny ztělesňovaly vzájemnost celého společenství, vzájemnost nejen duchovní, ale také zcela praktickou. Při agapách se totiž mohl každý najíst do sytosti, i ten, kdo by se sám nikdy dostatečně nenasytil. A mohl se opravdu najíst díky těm, kteří naopak měli víc než dost a kteří nedostatek jedněch „doplnili“ dostatkem svým. Agapy byly vlastně obyčejným společným jídlem. Vlastně nebyly tak docela obyčejným. Protože od samého začátku součástí společného stolu bylo i jedení chleba a pití vína, tak jak to činil Ježíš před svou smrtí se svými učedníky. Součástí agapy tedy byla také večeře Páně. Teprve později se tyto dvě části oddělily. Jak apoštol Pavel se ve svém dopisu do Korintu zmiňuje (1 Kor 11,17 a následující), docházelo ke znevažování těchto hostin tím, že někteří tyto příležitosti zneužívali a hleděli si s nezkrotnou nestřídmostí jen svého žaludku. To byl nejspíš důvod (tak to vykládal prof. P. Filipi), proč se svátostný hod večeře Páně oddělil od agapy.
My jsme dnes v situaci, kdy bychom toto zkušenost církve mohli naopak využít. A navázat i na to, co známe ze sborových setkání, kdy jsme také seděli u jednoho stolu. Navíc tak, abychom si při nedělním jídle mohli připomenout, že všem dočasným omezením navzdory patříme do velkého společenství církve. Že jsme spojeni s těmi, s nimiž jsme zvyklí stávat u Večeře páně v našem kostele i s celou církví. I dnes můžeme u nedělního stolu zakusit, že podobně jako při večeři Páně skrze víru překračujeme omezení, která se zdají být nepřekročitelná v celém vesmíru. A to můžeme prožít i v čase vzájemného odloučení. Můžeme zakoušet i nyní, že církev je skrze vzkříšeného Krista společenství i s těmi, které zrovna nevidíme.
Jak to můžeme udělat? Michael Pfann navrhuje následující: „Připravte si slavnostní oběd, k němu také chleba a víno. Mnozí z Vás si v posledních nedělích asi našli nějakou formu, jak doma slavíte bohoslužby. Někteří se po svém připojujete k těm, které rozesíláme. Jiní si pouštíte bohoslužby, či zamyšlení z radia, televize nebo internetu. Možná máte vlastní způsob ztišení, nebo třeba také žádný. Uspořádejte si tedy bohoslužby, nebo ztišení, jak je Vám milo. Zasedněte k obědu. U jídelního stolu nechte jednu židli volnou na znamení toho, že jsou u slavnosti vítáni i další. Můžete zahájit písní, třeba první slokou Hory, doly, stráně. Pokračujte níže uvedenou modlitbou, kterou se spolu s Vámi budou modlit u svých stolů i další bratři a sestry z našich sborů. Můžete k ní připojit vlastní modlitbu a vzpomenout v ní na své blízké. Zakončete modlitbou Páně. Ulomte kus chleba a nejste-li zcela sami, podělte se o něj s tím, kdo sedí vedle Vás. Můžete přitom vzpomenout na někoho blízkého, kterému pak můžete i zatelefonovat. Potom pozdvihněte sklenice s vínem a napijte se. Poděkujte za ty dary a zakončete slovy: „Tvůj pokoj, ať je s námi a se všemi. Amen.“ A dejte se do jídla! S radostí! Společné stolování – i na dálku – přece pozvedá na těle i na duchu! Máme co slavit: Vždyť všechna omezení jsou dočasná, protože Pán Ježíš Kristus vstal z mrtvých! Nejsme ani v odloučení sami!“
Modlitba
„Pane Ježíši Kriste, radujeme se, protože jsi prolomil omezení smrti. Děkujeme, že s tebou padají omezení života. Prosíme, odpouštěj nám naši omezenost. Radujeme se, protože s tebou přichází pokoj. Děkujeme, že můžeme patřit do velkého společenství tvých lidí. Prosíme, přinášej pokoj k nám domů i do celého světa. Radujeme se, že jsi nás pozval k prostřenému stolu. Děkujeme ti, za tvé dary. Prosíme tě, prostírej stůl i těm, kteří mají málo. Radujeme se, díky tobě roste naděje. Radujeme se, díky tobě nejsme nikdy sami. Radujeme se, díky tobě jsme svobodní. Vlastní modlitby, Otče náš…“
Milé sestry, milí bratři, myslím na Vás v modlitbách a Všem vám přeji požehnanou slavnost vzkříšení Páně. Toto je den, který oživuje bláznivou naději, že není žádné omezení na tomto světě, které by nás od sebe mohlo oddělit. Protože nás spojuje láska Boží, která přemáhá i smrt, i brány pekelné. Zůstávejte v pokoji.
Jiří Weinfurter, v Křížlicích na Bílou sobotu 11.4.2020
(obrázek: Hostina agapé, nástěnná malba v katakombách Santa Domitilla v Římě)