Karel Vepřek

Český písničkář, kytarista a harmonikář, vydává své vlastní písně a zhudebněné básně (Bohuslava Reynka, Jana Zábrany, Karla Hynka Máchy, Karla Hlaváčka, Konstantina Biebla, Pavla Kolmačky…). Hrával ve skupině Pozdravpámbu Svatopluka Karáska. Poprvé veřejně vystoupil v roce 1978 v Kutné Hoře na koncertě Vladimíra Merty. Spolupracuje s René Pařezem, je kapelníkem skupin Chudák Paní Popelková a Lyrika Putyka, které ho občas doprovází.

Absolvoval gymnázium. Za totality pracoval v dělnických profesích, nyní je redaktorem Českého rozhlasu. V letech 1999-2000 nahrál tři demo alba, od roku 2001 vydal čtyři regulérní CD.

V jednom rozhovoru řekl: „…. Víc mě zajímá poezie. Plakat s plačícími a radovat se s těmi, kteří vidí otevřené nebe…“

 

 

Nebe dokořán

Slyšíš zvony, zvony znějí
Nebe dokořán 
Slyšíš rány, rány bijí

do pekelných bran
Slyšíš ticho, ticho sílí
soud je dokonán

Spícími rty

Spícími rty hladí pomněnku
svojí skryté krásy
v ospalém dni na sklonku
luku černé řasy
A propastná je blízkost
která vidí spásu i ve zjevení kostitřasu
Zbloudilý sen úsměv vyloudí
i na bolavé tváři
tlumený sten v botě velbloudí přísně si mě měří
A propastná je blízkost
když úzkost hledá spásu
jak překonat tu dálku 
prostoru a času
Luk napjatý mezi dva životy
bezohledně střílí
šípy lásky bytí nicoty
a vždy se přesně mýlí 
Když bytostná je úzkost 
že blízkost mizí v dálce 
jak rozhrnout tu mlhu
kde se skrylo slunce

Další informace:

Rozhovor v Guerilla Records

Článek v iDnes