„Pán mě ve zlý den schová ve svém stánku, ukryje mě v skrýši svého stanu.“ (Ž 27,5)
„Rád přijímám slabost, urážky, útrapy, pronásledování a úzkosti pro Krista. Vždyť právě když jsem sláb, jsem silný.“ (2Kor 12,10)
1) „V slabosti je síla… Všechno zlé je pro něco dobré… Mohlo se stát ještě něco horšího…“ To se někdy říká, když se dějí zlé věci. Někdy to může povzbudit, vyvést z bludného kruhu strachu, zloby, rozčarování… Takto dobře míněná rada ale někdy naopak způsobí víc škody než užitku. Zlo už samo osobě mívá hodně devastující účinky. Jeho případná legitimizace devastaci ještě umocní.
2) V odkazu na Krista, na Boží zájem a péči o nás se ale i devastující působnost zla může proměnit v … trochu se bojím to říct nahlas, ale přece jen … v požehnání. Pavel ani slabost, ani pronásledování, ani útrapy, ani žádnou úzkost nebagatelizuje, ani si v nich nelibuje. Ale stačí jen málo – vystavit se Boží lásce, péči, stačí se uchýlit do jeho přístřešku, nemusí to být vznosný chrám, i obyčejná Boží chýše dá pocit bezpečí. Dnes aktuálně: i v malém společenství doma, nebo přes skype, facebook, telefon… I špetka pozornosti, projeveného zájmu se může stát velkým Božím darem.
3) Bože, díky za tvou pozornost, péči, že i ve zlých časech nám otevíráš oči pro tvé dobré dílo. Které je krásnější, vznešenější, trvalejší než jakékoli naše trápení. Amen