Kázání

V úvodu jsme slyšeli žalm osmý. Je to zvláštní – výjimečný žalm. Nezle v něm přeslechnout ohromný úžas nad významným postavením člověka uprostřed celého Božího stvoření tady na Zemi. Ne že by si autor tohoto hymnu nějak zvlášť zakládal na významu a důstojnosti člověka. Spíš naopak. Vlastně vůbec neoslavuje jedinečnost člověka, ale především Boží. Oslavuje jeho moc, skrze kterou i to nejubožejší stvoření může zdolat i ta největší protivenství. Oslavuje jeho stvořitelskou vznešenost, která se ukazuje skrze veškerenstvo, celý vesmír, jehož jsme tak nepatrnou součástí. (Pokračování textu…)

Už je to hodně dávno, Pane náš, co nad touto krajinou poprvé zaznělo tvé volání touhy, touhy po naší blízkosti, volání: Adame, člověče, kde jsi? A kolikrát od té doby z naši strany zaznívaly rozpaky, obavy se Ti přiblížit, kolikrát jsme se před tebou skrývali, utíkali před tebou – z obavy, že budeme přistiženi při nějaké nepravosti, při lži, nepoctivosti… Kolikrát jsme raději mlčeli, abychom ti nemuseli nijak odpovídat, nebo se ti dokonce zodpovídat. A to naše mlčení je někdy tak vytrvalé, že jsme se mnohdy docela ztratili. Že jsme pak sami mnohokrát volali – spolu s Ježíšem – Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? A přitom často ani netušíme, jak blízko jsi nám – v našich touhách, úzkostech, v našem tápání, starostech. Dej, ať tvou blízkost nepřehlížíme, ať na tvé volání, třebas i s rozpaky, ať se ti vydáme, třebas s pochybnostmi … (Pokračování textu…)

Oči všechněch v tebe doufají, a ty dáváš jim pokrm jejich v čas příhodný. Otvíráš ruku svou, a nasycuješ každý živočich podlé dobře líbezné vůle své. (Ž 145:15.16) (Pokračování textu…)

Bratři a sestry, začnu dnes trochu netradičně. Jednak tím, že bych vás rád pozval na divadelní hru, a jednak tím, že je to pozvání poněkud zpozdilé. Ta hra byla předvedena již minulý čtvrtek – a to na prknech sborového sálu ve Vrchlabí. Jmenovala se Oskar a růžová paní, podle stejnojmenného, dnes již světového bestselleru Erica Emmanuele Schmitta. Ten se ve své novele pokusil postihnout základní rysy křesťanské víry. A zvolil si k tomu příznačný příběh. Vypráví o chlapci, který umírá na leukémii, kterého na této těžké cestě doprovází dobrovolnice/ošetřovatelka babi Růženka. A dodejme hned na začátku, že tento literární pokus je nesmírně svěží, civilní, a přitom velmi hluboký a poctivý. (Pokračování textu…)